Stručný životopis prof. Djerassiho

Carl Djerassi se narodil v roce 1923 ve VÔøΩdni, ale až ve Spojených stÔøΩtech vystudoval chemii. Vědeckou kariÔøΩru zahÔøΩjil v americkÔøΩ pobočce firmy CIBA, po několika letech pokračoval jako ředitel výzkumu ve firmě SYNTEX, kterÔøΩ dlouhÔøΩ lÔøΩta symbolizovala světový pokrok ve výzkumu i výrobě steroidnÔøΩch hormonů. Jeho dalšÔøΩ akademickÔøΩ kariÔøΩra pokračovala profesurou na StanfordskÔøΩ universitě v Kalifornii, kde vedle vědeckÔøΩ a pedagogickÔøΩ prÔøΩce dokÔøΩzal sepsat vÔøΩc než 1200 původnÔøΩch vědeckých pracÔøΩ a sedm monografiÔøΩ o chemii přÔøΩrodnÔøΩch lÔøΩtek. Kdykoliv se tehdy ve vědě objevila novÔøΩ technika, ujal se pionýrskÔøΩ role badatele, který objevoval možnosti tÔøΩ kterÔøΩ metodiky pro řešenÔøΩ jednotlivých problÔøΩmů strukturnÔøΩ analýzy. I po mnoha desÔøΩtkÔøΩch let jeho knihy o fyzikÔøΩlně-chemických metodÔøΩch v organickÔøΩ analýze stÔøΩle ještě sloužÔøΩ studentům chemie, jeho kniha o steroidnÔøΩch reakcÔøΩch je stÔøΩle ještě užitečnou monografiÔøΩ, kde synthetici hledajÔøΩ vhodnÔøΩ přÔøΩklady.

Za svůj plodný vědecký život nasbÔøΩral profesor Djerassi řadu čestných doktorÔøΩtů a prestižnÔøΩch medailÔøΩ. Jako jeden z mÔøΩla amerických vědců je nositelem dvou nÔøΩrodnÔøΩch cen, a to jak za vědu, což bylo za syntÔøΩzu prvnÔøΩho steroidnÔøΩho antikoncepčnÔøΩho prostředku (ÔøΩNational Medal of ScienceÔøΩ, 1973), tak i za technologii, jmenovitě za nový přÔøΩstup k problematice použitÔøΩ insekticid (ÔøΩNational Medal of TechnologyÔøΩ, 1991). Je pravdou, že v trysku dějin již některÔøΩ oceněnÔøΩ po letech ztrÔøΩcejÔøΩ lesk: kdo dnes najde odkaz na to, že v anketě časopisu Time byl kdysi jmenovÔøΩn mezi 30 osobnostmi minulÔøΩho tisÔøΩciletÔøΩ?

Osobnost profesora Djerassiho je opravdu universÔøΩlnÔøΩ: vedle čistÔøΩ vědy a aplikovanÔøΩ vědy byl i chladnokrevným podnikatelem (např. byl spoluzakladatelem firmy ZOECON, kterÔøΩ později splynula s firmou NOVARTIS), ale i citlivým umělcem: bÔøΩsně, krÔøΩtkÔøΩ povÔøΩdky publikoval literÔøΩrnÔøΩch magazÔøΩnech už od svých 43 let. Postupně vyšlo pět jeho novel (ÔøΩKantorovo dilemaÔøΩ, ÔøΩBourbakiho gambitÔøΩ, ÔøΩZesnulý MarxÔøΩ, ÔøΩMenachemovo sÔøΩměÔøΩ a ÔøΩNOÔøΩ), dvě autobiografie (ÔøΩMohou za to steroidyÔøΩ, ÔøΩPilulka, trpasličÔøΩ šimpanzi a Degasův KůňÔøΩ) i kniha bÔøΩsnÔøΩ (ÔøΩHodiny, kterÔøΩ běžÔøΩ pozpÔøΩtkuÔøΩ).

Djerassiho vztah k uměnÔøΩ se projevuje i mecenÔøΩšstvÔøΩm: v kalifornskÔøΩ Woodside založil v roce 1982 uměleckou kolonii (ÔøΩDjerassi Resident Artist ProgramÔøΩ), kde mohlo okolo sedmdesÔøΩti výtvarnÔøΩků, spisovatelů a muzikantů žÔøΩt a tvořit celý rok. Touto ÔøΩdobřÔøΩšÔøΩÔøΩ už prošlo 1800 umělců.

Skutečnou Djerassiho vÔøΩšnÔøΩ se stalo drama a jeho oblÔøΩbeným tÔøΩmatem je věda. Jeho prvnÔøΩ dramatickÔøΩ dÔøΩlo je ÔøΩAn Immaculate MisconceptionÔøΩ, nÔøΩzev je těžko přeložitelnou slovnÔøΩ hřÔøΩčkou. Hra o umělÔøΩ inseminaci a morÔøΩlnÔøΩch aspektech s nÔøΩ spojených měla premiÔøΩru v roce 1997 na festivalu v Edinburghu a od tÔøΩ doby byla přeložena do 11 jazyků a inscenovÔøΩna ve Spojených stÔøΩtech, Evropě a Asii. JejÔøΩ rozhlasovÔøΩ verse měla premiÔøΩru na BBC v roce 2000, pak putovala Evropou. Na stanici Vltava byla provedena pod nÔøΩzvem ÔøΩNeposkvrněnÔøΩÔøΩ v roce 2006.

Svou druhou hru ÔøΩKyslÔøΩkÔøΩ napsal Djerassi spolu s nositelem Nobelovy ceny - Roaldem Hoffmannem prÔøΩvě o Nobelově ceně za objev kyslÔøΩku. Po několika staletÔøΩch se zdÔøΩ problÔøΩm nedůležitý, ale je stejně aktuÔøΩlnÔøΩ jako dřÔøΩv, vždyť stÔøΩle přetrvÔøΩvÔøΩ touha být prvnÔøΩ. Hra měla premiÔøΩru v San Diegu v roce 2001, kdy nastoupila cestu po světě. Kromě tradičnÔøΩch evropských a amerických velkoměst se hrÔøΩla opět i v Japonsku, ale i na NovÔøΩm ZÔøΩlandu a v Korei. JejÔøΩ rozhlasovÔøΩ podoba byla současně uvÔøΩděna BBC i německou televizÔøΩ při stÔøΩm výročÔøΩ založenÔøΩ Nobelovy nadace.

TřetÔøΩ Djerassiho hra - ÔøΩKalkulÔøΩ - pojednÔøΩvÔøΩ o desetiletÔøΩ trvajÔøΩcÔøΩm soupeřenÔøΩ o prioritu mezi IsÔøΩkem Newtonem a jeho současnÔøΩkem v Německu - Gottfriedem Leibnitzem. Podstata jejich sporu je aktuÔøΩlnÔøΩ i dnes: kdo je prvnÔøΩ, ten kdo prvnÔøΩ formuluje koncept, nebo ten kdo ho prvnÔøΩ publikuje? Hra měla premiÔøΩru v San Francisku v roce 2003, skoro současně se objevila na knižnÔøΩch pultech jako romÔøΩn, o něco později i jako opera: hudbu složil Werner Schulze a premiÔøΩru měla v roce 2005 v Curychu (ÔøΩZurich Opera StudiobÔøΩhneÔøΩ).

Djerassiho čtvrtÔøΩ hra ÔøΩEgo neboli Tři na pohovceÔøΩ opouštÔøΩ vědeckou tÔøΩmatiku. JejÔøΩm hrdinou je slÔøΩvou trochu unavený spisovatel, který stÔøΩle pochybuje o skutečnÔøΩ hodnotě svÔøΩho dÔøΩla a chce se o nÔøΩ přesvědčit pokusem, v němž svůj poslednÔøΩ romÔøΩn vydÔøΩvÔøΩ za dÔøΩlo neznÔøΩmÔøΩho autora, který se nemůže opÔøΩrat o tradičnÔøΩ podporu svých fanoušků. Hra měla premiÔøΩru v roce 2003 v Edinburgu, jejÔøΩ rozhlasovÔøΩ verse o rok později v německÔøΩm rozhlase.

TÔøΩmatem pÔøΩtÔøΩ Djerassiho hry - ÔøΩOmylÔøΩ - je otÔøΩzka pravdy ve světě uměnÔøΩ a vědy: profesor chemie a slavný znalec uměnÔøΩ tu diskutujÔøΩ, zda např. krÔøΩsnÔøΩ socha, původně považovanÔøΩ za antickÔøΩ dÔøΩlo, je mÔøΩně krÔøΩsnÔøΩ, když se zjistÔøΩ, že pochÔøΩzÔøΩ ze 16. stoletÔøΩ. Opravdu určuje hodnotu uměleckÔøΩho dÔøΩla předevšÔøΩm autorova prestiž? Po divadelnÔøΩ premiÔøΩře v Londýně (2005), nÔøΩsledovala premiÔøΩra rozhlasovÔøΩ v Německu, a pak dalšÔøΩ představenÔøΩ ve světě.

PoslednÔøΩ, šestou Djerassiho hrou je ÔøΩTabÔøΩÔøΩ, kterÔøΩ byla poprvÔøΩ uvedena v New Yorku v roce 2008. Navazuje na jeho prvnÔøΩ hru, ÔøΩNeposkvrněnÔøΩÔøΩ, tentokrÔøΩt už ale nejde o technický problÔøΩm umělÔøΩho oplodněnÔøΩ a jeho důsledky, ale o sociÔøΩlnÔøΩ a kulturnÔøΩ změny, k nimž dochÔøΩzÔøΩ v důsledku technickÔøΩho pokroku.

Djerassi stÔøΩle experimentuje s formou presentace: všechny hry nakonec najdou svůj ekvivalent v knižnÔøΩ podobě, novÔøΩtorský byl jeho nÔøΩpad uvÔøΩdět střÔøΩdavě dvě verse jednÔøΩ a tÔøΩže zÔøΩpletky: v druhÔøΩ versi Neposkvrněných (v češtině nazvÔøΩna ÔøΩPetr a PavelÔøΩ) byla oplodněna vajÔøΩčka čtyři a narodili se dva kluci s dalšÔøΩmi komplikacemi pro rodiče. Občas svÔøΩ tÔøΩma zpracuje i pro potřeby výuky, to když se studenti s vědeckou novinkou seznamujÔøΩ formou školnÔøΩho představenÔøΩ: např. jedna jeho hra se nazývÔøΩ NO, což neznamenÔøΩ negaci, ale vzorec kysličnÔøΩku dusnatÔøΩho, lÔøΩtky, kterou v roce 1992 časopis Science označil za ÔøΩmolekulu rokuÔøΩ. Jeho zatÔøΩm poslednÔøΩ dÔøΩlo jsou ÔøΩČtyři ŽidÔøΩ na ParnasuÔøΩ (2006), fiktivnÔøΩ diskuse o smyslu života, kterÔøΩ se mezi čtyřmi slavnými osobnostmi odehrÔøΩvÔøΩ na onom světě. V několika představenÔøΩch tohoto ÔøΩscÔøΩnickÔøΩho čtenÔøΩÔøΩ autor sÔøΩm hrÔøΩl roli německÔøΩho literÔøΩta Waltra Benjamina.

Djerassiho posedlost uměnÔøΩm byla kdysi překvapenÔøΩm pro ty, kdo ho znali jako vědce. Dnes už o jeho přÔøΩslušnosti k cechu kumštýřů nikdo nepochybuje, proto nÔøΩs už takÔøΩ dnes nepřekvapÔøΩ dalšÔøΩ Djerassiho hobby: sběratelstvÔøΩ uměleckých děl. Djerassi shromÔøΩždil velkou čÔøΩst tvorby švýcarskÔøΩho umělce a teoretika Paula Klee, jeho sbÔøΩrka byla vystavena v mnoha galeriÔøΩch světa. Teď je jedna čÔøΩst umÔøΩstěna v Museu modernÔøΩho uměnÔøΩ v San Francisku, druhÔøΩ ve vÔøΩdeňskÔøΩ Albertině. JinÔøΩ sběratelÔøΩ – filatelistÔøΩ – mohou Djerassiho tvÔøΩř vidět na jednÔøΩ rakouskÔøΩ znÔøΩmce, kterou Rakouský poštovnÔøΩ ÔøΩřad vydal k jeho osmdesÔøΩtinÔøΩm v roce 2003. Na originÔøΩlnÔøΩm aršÔøΩku (http://www.djerassi.com/stamp/index.html) je zobrazena i obecnÔøΩ struktura jeho milovaných steroidů.